Nevíte, co dělat o víkendu? Zahrajte si na vojáky...

Plánek popisující cestu na místo srazu mě přivedl na poměrně obyčejnou benzinovou pumpu. Jedinou nápovědou mohlo být snad jen poněkud netradiční oblečení obsluhy, totiž maskáče a kanady. Chvilka čekání na další účastníky a jde se na věc.

Samotný program začal oblékáním do kombinéz, které nejsou ani zdaleka potřeba pouze pro paintball, o čemž jsem se měl přesvědčit již záhy. Jízda na čtyřkolkách je zpočátku plná překvapení. Ovládání v těžším terénu je fyzicky náročné, protože jezdec musí v zatáčkách přenášet celou váhu svého těla. Každému, koho by snad napadlo, že by si mohl na rovinkách odpočinout sednutím si na sedačku, hned dojde, že to není zrovna ideální řešení. Čtyřkolka s sebou totiž na hrbolech hází a starost o kostrč je přirozeně silnější než touha po pohodlí. Ovladatelnost v zatáčkách tedy závisí na koordinaci celého těla a akční scény z Jamese Bonda, kdy po sobě protagonisté zvládají ještě střílet, mi začaly připadat asi stejně reálné jako...no, jako zbytek filmu. Po chvíli si ale člověk zvykne na trať, pohyby jsou automatičtější a plynulejší a palec na plynu začne cítit touhu prověřit, co vlastně čtyřkolka dokáže. Díky její síle stačí jen lehké stisknutí a čtyřkolka prudce zrychlí tak, že se na ní dá ledva udržet.



Za dalších pár okamžiků už jsem se začal soustředit na to, kde že vlastně je na trati pověstný skokánek a jak si nejlépe nadjet do technicky náročnějších partií trati, aby se čtyřkolka dostala v zatáčce do ideálního smyku. To už se člověk nesoustředí na prach ani únavu, jde jenom čistý požitek z jízdy. Když už nás palce od mačkání plynu bolely natolik, že se nedalo dále pokračovat, přesunuli jsme se na oběd k polní kuchyni. Tam na nás již čekal skvělý, na ohni uvařený gulášek. Po obědě jsme si prošli rozsáhlý vozový park, který zahrnuje vše od vojenského pojízdného kina, raketového nosiče, přes transportéry všeho druhu až po tanky, ať už z druhé světové války, nebo ty moderní.

Poté jsme se vydali na projížďku v BVP. Kdo si představuje pohodlnou vyjíždku s pasážemi většího přetížení jako na horské draze, bude asi poměrně přakvapený. Jízda v BVPmá spoustu syrových aspektů, ať už jde o modřiny z toho, jak vozidlo klade při jízdě nátlak na to, aby se posádka velice intimně seznámila s jeho odolným interiérem, nebo všudypřítomný prach, bláto, hluk a zápach oleje. Na první pohled to může znít negativně, ale výsledný dojem je naprosto úžasný. Vozidlo s sebou v tankodromu zběsile trhá, vjíždí do jam a zdolává neuvěřitelné převýšení. To všechno je ještě umocněno v případě, že se necháte zlákat k výběru místa v zadní části vozu.



Poté jsme se vydali na projížďku v obrněném transportéru OT-64. OT není ani tak vozidlo, jako spíš koráb plující po silnici. Jízda je pohodlná, což je jestě umocněno kontrastem s tím, co jsem předtím zakusil v BVP. Je z něho nádherný výhled a pohyb takového kolosu v normálním provozu přirozeně budí respekt.
Posledním bodem programu byl paintball.

Bývalá kasárna a vojenské cvičiště nabízí pro tuto činnost skvělé podmínky. Na pár čtverečních metrech si skupina může vyzkoušet boj v různých prostředích od otevřeného prostoru, kopcovitého terénu a malých místností, až po velkou halu s umělými překážkami. To navíc umožňuje střídat různé herní módy souboje, jako je Capture the Flag, kdy se oba tými snaží navzájem si odnést vlajku. Další možností je Search and Destroy,kdy týmy hledají jednu ukrytou vlajku, nebo klasický Team DeathMatch s jediným cílem: pobít všechny nepřátele. To lze navíc ozvláštnit tím, že se týmům přidělí role obránců, útočníků apod.



Po celém dni nabytém akcí jsem se cítil pořádně vyčerpaný, upocený a zaprášený, takže jsem při řízení měl co dělat, abych udržel oči otevřené. Byl jsem ale šťastný jako malý kluk. Jak už jsem prve naznačil, Action day není zrovna odpočinek v pravém slova smyslu. Na druhou stranu bych ale řekl, že obecné zařazení tohoto zážitku do sekce mužské zábavy by se mělo ještě zvážit, protože se mnou ve skupině byly i dvě slečny a pokud mohu soudit, tak se náramně bavily.

Závěrem bych chtěl otevřít velice vážnou diskusi, totiž jaké počasí je pro action day ideální. V mém případě se jednalo o slunečné letní počasí a prach si rozhodně nemůžu vynachválit, vedro jsem si užil o něco méně, zvláště kvůli kapičkám potu v paintballové masce. Nepodceňoval bych – a to platí zvláště pro jízdu na čtyřkolkách – podzimní počasí s pořádnou dávkou bláta. Protože ruku na srdce: kdo z nás by se někdy rád v takovém počasí nevydal ven a trochu si nezařádil, ale nemůže pro to najít tu správnou výmluvu?

Pokud si myslíte, že Action Day by se vám líbil stejně jako mně, můžete si jej objednat ZDE, na stránkách firmy Adrop, která moji reportáž  zasponzorovala.