Jaký blázen by se vrhl do obřího vodopádu v chatrné plastové skořápce, která není o moc větší než dětská hračka? Odpověď zní: Shaun Baker, extrémní kajakář z Anglie.
Shaun Baker, britský kajakář, šampion divoké vody ve volném stylu, drží světový rekord za nejdelší volný pád z vodopádu. Ten získal v roce 1996 za pád o délce téměř dvaceti metrů z Aldeyjarfosského vodopádu, který leží na ledovcové islandské řece Skjálfandafljót. Přemýšlí i o tom, že pokoří i největší z největších – Niagarské vodopády.
Do té doby nikdo neprojel horní částí tohoto jednapadesáti metrového monstra na kajaku nebo kanoi, aniž by přežil. Baker má ovšem tajnou zbraň, která mu pomáhá udržet si odstup od padajícího proudu, který stáhne jakýkoli předmět pod hladinu – pro plavce nebo kanoisty to má obvykle hrůzné důsledky. Shaun Baker vynalezl jako první na světě tryskový kajak a v něm se také z obludných vývařišt vždy bez zranění vynoří.
„Mám v plánu sjet nějaké opravdu rekordně veliké vodopády“, pronesl ve svých čtyřiačtyřiceti letech. „V minulosti jsem se některým musel vyhnout, protože jsem nemohl projet kameništěm dole. Tentokrát ale umím zastavit deset metrů od okraje, nahodit motor, podniknout balistický rychlostní skok a přeletět okraj. Přistanu o padesát metrů dál po proudu než bych přistál normálně.“
Bakerův vynález dokáže vyvinout nejvyšší rychlost až kolem 50 kilometrů v hodině.
Kajak je téměř dva metry dlouhý, má galonovou nádrž na benzín (smíšený s některými druhy oleje) a plochý dvoutaktní motor, který je napěchovaný do základny kajaku. Dva přívody v horní části nasávají vzduch, který zažehuje směs benzínu a olejů v karburátoru. Motor tak pohání tryskovou turbínu – podobnou té, která se používá u vodních trysek při vodním lyžování. Ta je umístěna na zádi, nasává vodu, plive ji zpět, a postrkuje tak kajak vpřed. Baker sedí přímo nad horkým motorem, chráněn pouze tenkou hliníkovou vrstvou a neoprénovým oblekem. Rychlost řídí pomocí akceleračního pádla.
Zajímavé je, že je tento vynález ještě stále klasifikován jako kajak, byť poháněný jinou než lidskou silou. „Hovořil jsem o tom s Mezinárodním svazem kanoistů, abych si byl jistý, co všechno ještě kajak je a co už nikoliv,“ vysvětluje Baker. „Musíte používat standardní vybavení, nesmíte mít žádné řídící mechanismy. Všechno jde zvládnout s pádlem nebo pomocí náklonu.“
V roce 2005, po letech zkoušení kajaku na místech, kde byste ho v žádném případě nečekali (brázdil na něm saharské duny), sjel na zkoušku více než dvacet vodopádů. Také sjel na standardním plastovém kajaku některé nejnáročnější sjezdovky světa a dosáhl přitom rekordní rychlosti šedesáti tří kilometrů za hodinu.
Zkusil všechno a začal se trošinku nudit. Potom co v roce 2005 odpočíval po vánočním pudinku, dostal jeho přítel skvělý nápad. „Víš, co udělal Evel Knievel, když chtěl být ještě lepší? Přivázal si z zadnímu kolu raketu a pokusil se přeskočit kaňon Hadí řeky… No jasně! Mohli bychom se pokusit postavit nejrychlejší kajak všech dob!,“ vysvětluje náhlé osvícení Baker. „Uvědomili jsme si, že na takové kousky, které plánuju, budu potřebovat skutečnou raketu…“
A tak se zrodila myšlenka tryskového kajaku. Jeden z žáků, které Baker učil jezdit na kajaku, vystudoval inženýrství na Brunelské univerzitě a vytvořil pro něj původní návrh. Byl to ale Baker, jediný na světě, který se odvážil v onom kajaku projet.
V roce 2007 získal na jezeře Dorney světový rekord za nejrychlejší pádlování na kajaku – pádloval rychlostí 40,23 kilometrů za hodinu na vzdálenosti více než sto metrů.
„Vypadám nervózně?“, ptal se před jedním velkým skokem. A opravdu nervózně vypadal. „Existují dvě nebezpečí, se kterými se potýkáte při sjezdu velkého vodopádu. To první představují kameny dole, tím druhým je vracák, který vás stáhne pod vodu.“
„Když dopádlujete až na samou korunu vodopádu, nastane okamžik, kdy je příď už ve vzduchu a do zádi vás tlačí mohutná řeka. Pokud se rozjedete příliš pomalu, začnete padat svisle. Čím rychleji do toho vjedete, tím déle se vám podaří udržet loď v horizontální poloze. Teď potřebujete jen nějakou energii k pohybu vpřed – jen tak se dostanete mimo nebezpečí.“
„Je tu ještě jedno nebezpečí - a to souvisí s rychlostí, díky které se muže stát, že přistanete úplně naplocho. Je to jako byste skočili ze třetího poschodí a dopadli přímo na zadek. Zaražená páteř je něco, co už nikdy nechci zažít.“
Přes některé strašné vzpomínky se Baker propracovává stále blíže k vytouženému cíli – k Niagáře. Tyto slavné vodopády leží na hranici Spojených států a Kanady a zatím je nikdo podobným způsobem nezdolal.
Baker na to šel logicky. „Jeden chlap to zkusil v kánoi – působil velmi sebevědomě, ale utopil se. Dostal se do podvodního válce. V tom můžete uvíznout klidně na několik hodin. Na povrchu je velice provzdušněná voda, přes kterou se samozřejmě v kajaku nedostanete.“
„Bude třeba vyrobit profilový systém, aby bylo možné proletět vzduchem. Pokud by mě válec zachytil, mohl bych se utopit.“
Níže můžete vidět záznam světového rekordu ve skoku z vodopádu. Podaří se příště Bakerovi sjet i Niagarské vodopády?
