Býčí zápasy - torero podupává nohou v uhrabané aréně. Vřískají fanfáry. Vbíhá býk. Započíná odvěký souboj mezi mužem a zvířetem…

Býčí zápasy se provozují už po tisíce let. Populární jsou ve Španělsku, kde se již dlouhou dobu na toto téma vedou velice vášnivé debaty. Neexistuje neutrální stanovisko, buďto jste pro nebo proti, a zdá se, že i ty tyto extrémní polohy názorů souvisí s přirozeně extrémní povahou samotného sportu. Pojďme se nejprve seznámit s jeho historií…



Španělský styl býčích zápasů se nazývá „corrida de toros“, tj. běh býků. V tradiční corridě bojují postupně tři matadoři, každý se dvěma býky. Býci jsou minimálně čtyřročkové a jejich váha se pohybuje mezi 460-600 kilogramy. Každý matador má šest asistentů – dva pikadory na obrněných koních, tři banderilleros a „mozo de espada“, který se stará o matadorův meč. .

Moderní corrida je silně ritualizovaná, sestává ze tří odlišných částí, přičemž začátek každé z nich ohlašuje trubka. Účastníci první části vstoupí za doprovodu dechové hudby do arény, aby pozdravili předsedajícího hodnostáře. Matadory poznáte bezpečně podle jejich tradičně zářivých obleků. 

Není to jen tradice nebo zábava, v celém zápase hraje hlavní roli především symbolika, věčný boj člověka se zvířetem, ve kterém jsou daná jasná a striktní pravidla. Svá práva a vymezené ochranné území má i býk. Býčí zápasy jsou neoddělitelnou součástí španělské národní kultury, představují něco, co je v jejich historii hluboce zakořeněno.

Estetično býčích zápasů spočívá v interakci člověka a býka. Spíše než klasicky soutěžním sportem je corrida nedotknutelnou tradicí, společenskou a kulturní událostí.



Ernest Hemingway o býčích zápasech v populárně naučné knize Smrt odpoledne píše: „Býčí zápasy jsou jediným uměním, ve kterém je umělec vystaven smrtelnému nebezpečí.“

Býčí zápasy především demonstrují styl, techniku a odvahu aktérů. Zpravidla není pochyb o výsledku, přesto není býk v žádném případě vnímán jako oběť – v očích diváků je to úctyhodný protivník, který si zaslouží respekt sám o sobě. Býci s velice rychle učí a tato schopnost by proto u nich nikdy neměla být podceňována.

Chvíle, kdy matador zabíjí býka, je nejnebezpečnějším okamžikem celého boje, neboť od matadora vyžaduje, aby ránu vsadil v bezprostřední blízkosti nebezpečných rohů. Býk v útočném postoji sklání hlavu a odhaluje tak jediné místo, kam je možné zabodnout meč, aby smrt proběhla rychle a bezbolestně. Na přesném místě jeho páteře v tomto postoji vznikne místo, kterým může meč proniknout. Bodne-li matador správně, zajede meč do býkova těla až po rukojeť a zasáhne míchu i srdce. 



Zastánci býčích zápasů upozorňují na fakt, že zvíře je následně připraveno a snědeno, zdůrazňují tak, že jeho smrt není marná. Stane-li se, že býk zápas vyhraje a matador už není schopen boje, je odvezen se všemi poctami na býčí farmu, kde je do konce života jako vítěz zahrnován slávou a náležitou péčí. Dalšího zápasu se už v budoucnu nezúčastní.



Evropská unie nevysílá žádné signály, které by naznačovaly, že hodlá proti býčím zápasům ve Španělsku jakkoli zasahovat. Naopak aktivně podporuje akce v Coria, kde se pořádají běhy býků v ulicích. Takové události jsou z jejího hlediska považovány za „tradice, zvyky a starobylou kulturu“.