Ostře střižený trávník, rychlí koně, muži v helmách zuřivě mávající dřevěnými pálkami. To je pólo - hra králů.
Přestože se zdá, že jde o poněkud elitářský druh sportu, není pochyb o tom, že do kategorie extrémních sportů patří. Podobně jako u jiných extrémních sportů je pro hráče povinností uzavřít zvláštní pojistku – už to naznačuje jistou míru nebezpečí, které tato hra skýtá.
Použili jsme výraz „elitářský“ a stojíme si za ním. Už samotné náklady, které jsou spojeny s chováním koně, např. ustájení, doprava, podkoní, atd. Nic z toho není levná záležitost - dávno jsou pryč doby, kdy jste si v Zimbabwe mohli pořídit plnokrevného dostihového koně za 400 amerických dolarů. Těmto časům je opravdu odzvoněno, přesto doposavad zůstává pravidlem, že ve zmíněném kraji je možné dobré koně zakoupit podstatně levněji, než v Evropě, která se hru snaží zpřístupnit co nejširšímu hráčstvu.
Stručně řečeno: pólo je kolektivní sport, který se hraje na koních, a jehož cílem je nastřílet soupeři co nejvíce branek. Tradiční travnaté hřiště je 300 yardů dlouhé a 200 yardů široké. Jiný druh póla zvaný arena pólo se hraje na hřišti podstatně menším. Týmy jsou složeny ze čtyř jezdců – ze dvou nebo tří při „nízkogólovém“ pólu – kteří se snaží pomocí dřevěné pálky dostat do soupeřovi branky malý bílý míček.
Pólo bylo vynalezeno Peršany někdy mezi šestým stoletím před naším letopočtem a prvním stoletím letopočtu našeho. Moderní verze póla pochází z Manipuru, odlehlého severovýchodního horského státu v Indii. Zde bylo hráno pod názvem „Sagol Kangjei“, „Kanjai-bazee“ nebo „Pulu“ – z posledního bylo odvozeno dnešní pojmenování. Hra se později stala charakteristickou především pro Brity.
![]()
Pólo je rychlý, divoký, lehce pochopitelný a vznešený sport. Koně představují nedílnou součást hry. Pólo ponyové jsou pečlivě vybíráni pro svou rychlost, vytrvalost, obratnost a manévrovací schopnosti. Rozhodující je temperament – koně musí být schopni reagovat i pod tlakem, nesmí být lekaví nebo těžko ovladatelní. Jsou trénováni, aby reagovali na otěže ovládané jednoručně, na jezdcovy pokyny udílené nohama a přenášením váhy. Na jezdcovy povely postupují vpřed, zatáčejí i zastavují. Dobře vycvičený kůň nese svého jezdce hladce, rychle reaguje na míček a může představovat 60 až 70 procent hráčových schopností a úplné jmění pro celý tým.
Je nezbytné být fit, když se připravujete na sezónu. Hra je velice vyčerpávající, náročná a vzrušující. Pod sebou máte přibližně 1000 liber těžkého koně, kterého musíte vést tak, abyste co nejlépe přečetli velice rychlou hru. Musí to být jeden z nejvíce uspokojivých kolektivních sportů na světě.
Mezinárodní turnaje v pólu se konají na nejkouzelnějších místech světa, např. ve slunečném St. Tropez nebo v zasněženém Moritzu. Za těch dva a půl tisíce let, nebo jak dlouho se pólo hraje, se nikdy nehrálo na sněhu – až doteď.

V pólu je zaručeno množství vzrušení i motanic – především na ledě. Přestože mají koně speciálně vyrobené podkovy chránící a izolující kopyto, tak aby se mohli pohybovat co nejbezpečněji, pořád jde o velice kluzký povrch. Podívejte se na video ze Světového poháru 2007 v Moritzu.
Pro srovnání shlédněte ještě video z póla na tradičním trávníku.
V Indii existuje zajímavá varianta póla – pólo sloní.
Zde je malý slon, který ví o hře všechno, jeho cena by se dala vyčíslit leda jeho vlastní vahou ve zlatě.
Moderní sport stojí před problémy, které souvisí s jeho tradiční, sociální a ekonomickou výlučností. Jak na amatérské, tak na profesionální úrovni se jedná nevyhnutelně o nákladnou záležitost. Mnoho hráčů touží po zpřístupnění tohoto sportu široké veřejnosti a zvýšení úrovně hry. Popularita póla od roku 1980 neustále roste a jeho budoucnost se zdá být značně povzbuzena jeho návratem do pozice „univerzitního sportu celého světa“.
Pólo se nyní hraje v sedmasedmdesáti státech. Profesionálně pouze v Argentině, Austrálii, Brazílii, Kanadě, Chille, Británii, Francii, Indii, Íránu, Mexiku, Pákistánu, Španělsku a Americe. Není třeba zmiňovat, že Argentina v tomto sportu vede a pochází z ní i nejlepší hráči světa.


.jpg)
