Měl by vás strach z výšek odradit od horolezectví?

„Narodíte se, žijete, a nakonec zemřete. Naneštěstí příliš mnoho lidí mine tu prostřední část.“
Chris Ferro

Nádherný citát. Přesně to je důvod, proč milovat extrémní sport. Pro pocit, že při něm žijeme. Že posouváme vlastní hranice.
Horolezectví je extrémní sport, který má od všeho trochu - adrenalin, přírodu, nárok na výkon, vytrvalost i zkušenosti. Pokud však patříte mezi ty, kteří na skály lézt odmítají, protože se bojí výšek, nevzdávejte se. Možná zjistíte, že to, co vás doopravdy drží při zemi, je jen strach z pádu.
„Vždy jsem měl strach z výšek. Ale stejně jako u většiny ostatních, i u mě se nakonec ukázalo, že jde jen o strach z pádu. Teprve důvěra v lanové jištění mi umožnila zdolávat výšky, aniž bych při tom cítil stres. Přesto musím přiznat, že pokaždé, když zdolávám nějakou horu, mě ten pocit stovek metrů volného prostoru pode mnou trochu straší,“ říká Steve Branam, jeden ze špičkových amerických horolezců a dodává, že jen praxe a opakování vás naučí věřit. Začít můžete na malých výškách při boulderingu. Při něm často zapomenete na pocit závrati a to vám následně může pomoci i při lezení na vyšší skály. Ve skutečnosti, když lezete a soustředíte se jen na každý další krok, máte málokdy čas si na nějakou závrať vůbec vzpomenout.
Jak říká Francis Devonshire: „Dnes už jsem s překonáváním výšek srovnaný. Jediné, na co s každý dalším krokem myslím, je to, kam dosáhnu a kam už ne. V takovém stavu mysli je nějaká hloubka pod vámi irelevantní. Nicméně musím dodat, že se mi ještě nepovedlo vylézt horu, aniž bych se někde uprostřed nezastavil a hlasitě nezanadával, jak zatraceně stupidní zábava tohle je, a že jakmile vylezu na vrchol, končím!“ směje se.
Stejně mluví i mnoho dalších horolezců: „Ano, bojím se výšek, ale horolezectví mám rád - možná i právě proto... Stačí se soustředit na zeď před vámi a rázem přestanete přemýšlet. A co víc, přestanete se pak i bát.“
K překonání akrofobie, je potřeba z části utlumit své vědomí a filtrovat okolí pouze na ty nejdůležitější a bezprostředně následující činnosti. Taková koncentrace pak nejenže zvýší vaši ostražitost, díky níž budou vaše pohyby skutečně bezpečnější, ale zároveň dokáže přehlušit váš iracionální strach.
A co že je to ta akrofobie? Je to přesně jedna z těch nemocí, které, když jsi nejste jisti, zda jí trpíte, téměř určitě nemáte. Akrofobií rpíte, když se podíváte dolu z balkónu a začne se vám točit hlava, popřípadě vás chytí panika a vy se rychle musíte opřít o nějakou zeď, nebo si nejlépe rovnou lehnete na podlahu. Svět se kýve, žaludek se obrací, ústa máte vyschlá a zapomínáte pravidelně dýchat. Potíte se jen při pohledu na obyčejný kopec. A když už se náhodou odvážíte ho po čtyřech vylézt, nahoře se dušujete, že takovou hloupost jste vyvedli naposledy v životě. To je akrofobie.
Ale místo lezení na kopec se klidně můžete prostě jen podívat do slovníku, který ji nudně definuje jako „patologický strach z výšek.“

Jak překonávání takového strachu vypadá v reálu, můžete shlédnout v následujícím videu, jehož autorem je Will4adventure - společnost, která je na zbavování silné závratě svých klientů opravdu špičkou v oboru: