Nikdy by mě nenapadlo zaběhnout si maraton jen v trenkách, když je venku mínus deset. Ale já nejsem Wim Hof...

Čas od času vám na našich stránkách představíme nějakého adrenalinového borce. Tentokrát to byl Wim Hof alias Iceman, kdo nám padl do oka.

Win Hof, narozen 20. dubna 1959, je nizozemský světový rekordman a dobrodruh. Obvykle se mu přezdívá Iceman díky schopnosti odolávat extrémnímu chladu. V roce 2007 se neúspěšně pokusil zdolat Mount Everest pouze v šortkách. Drží devět světových rekordů, včetně toho za nejdelší ledovou koupel – 1 hodinu a 36 minut v květnu 2008.



V únoru 2007 absolvoval půlmaraton (21 km) za polárním kruhem ve Finsku opět pouze v kraťasech. Maraton navíc odběhl bos…



V únoru 2009 dosáhl ve dvou dnech vrcholu Kilimanžára oblečen znovu jen do šortek. Trvalo mu další dva dny, než slezl dolů.



Wim dokáže ovládat svou telěsnou teplotu, vlivem toho reguluje i teplotu kůže. Pro medicínu je to záhada, Wim je schopen vydržet takový chlad, který by mnohým ostatním mohl ublížit nebo je dokonce zabít. Pro regulaci tělesné teploty využívá tantrickou praxi zvanou Tummo. Tummo praktikovali tibetští mniši Yogi. Kromě nich je Wim pravděpodobně jediný, kdo si tuto techniku osvojil.
 
Prokázal, že lidské tělo lze řídit pouze silou mysli a tak vzdorovat extrémní zimě.

V březnu 2009 dokončil celý maraton opět za polárním kruhem, tentokrát však svou výstroj rozšířil o sandály.

Jeho způsob přípravy na maraton byl přinejmenším nekonvenční. Namísto toho, aby podupával na trati, se ponořil do ledové vody. Tvrdí, že všechna námaha spěje k vítězství ducha nad hmotou. Jeho zalíbení v mrazivých teplotách započalo v osmnácti letech. Vzpomíná, že když se na třicet vteřin ponořil do ledové vody, ‚objevil sám sebe‘. Celý svůj další život pak zasvětil odolávání chladu.
„Chlad není naším protivníkem. Chlad je naším nejlepším přítelem. Učí nás, jak ovládnout své tělo i mysl,“ říká. A dodává: „Strach je cosi reálného. Je třeba mu porozumět, abychom se s ním mohli vyrovnat.“
Teploty v severním Arktickém kruhu mohou bez výstrahy velice rychle klesnout, Wima to ovšem neznepokojilo. Byl si vědom toho, že maraton v rozmezí teplot -8 až -16°C bude nejtěžší zkouškou jeho teorie ovládnutí mysli a vzal v potaz i to, že v bodě mrazu a pod ním riskuje omzliny prstů, chodidel i celých končetin, a spolu s podchlazením se tak vystavuje skutečnému nebezpečí.
Ke značkovým šortkám Wim navíc připojil sportovní sandále, aby dosáhl větší přilnavosti k povrchu sněhu. Pro pohyb na upravené trati byly velice důležité - bez jejich pomoci by musel vynaložit zbytečně mnoho energie. Fyzicky se Wim na tuto událost nijak zvlášť nepřipravoval, pomineme-li fakt, že si den před tím při dvou stupních pod nulou na půl hodinky zaplaval, aby připravil tělesné funkce na extrémní chlad.

K překvapení vědců byl jeho krevní tlak téměř stejný jako před plaváním. Připouštějí, že jeho schopnost odolávat chladu se jeví téměř nadlidskou.

Aby toho nebylo málo, odstartoval maraton s vyvrknutým kotníkem. To ho však neodradilo.

Po dvou hodinách běhu se necítil příliš dobře, po třech hodinách byl unavený. Pomocný tým měl obavy. Každý maratonec ví, že se kdykoli může ocitnout v situaci, kdy jeho tělo rozhodne „a dost už“. Wim ale naučil své tělo poslouchat sílu mysli – „zadrž chlad, nepodléhej únavě, nepodléhej bolesti...“

Poslední tři míle Wim ušel, byl opravdu velice vyčerpaný. Připustil, že už mu byla i trochu zima a ztěžkly mu nohy, po vypití teplého nápoje však pokračoval ve společnosti svého šestiletého syna Noaha.

Dobelhal se do cíle v čase 5 hodin 25 minut a vychutnal si zaslouženou cigaretu.

Blahopřejeme tomuto neobyčejnému muži a nositeli přiléhavé přezdívky: Iceman.