Pouštět draka z jednomístné buginy je fantastický zážitek. Článek vás seznámí s další variantou pozemního powerkitingu…

Draka můžete zapřáhnout prakticky za cokoli. Mluvili jsme už o kite surfingu, kite skiingu nebo kite snowboardingu, mountainboardkitingu a dalších. Jedním ze sportů,  kterým jsme doposud nevěnovali příliš prostoru, je parakarting nebo jinak řečeno kite-bugging nebo také buggykiting. Říká se, že je to jedno z nejlepších využití draka.



Tento sport spojuje sílu tažného draka s buginou – jednomístnou lehkou tříkolkou, jejíž zadní kola jsou pevně ukotvená, zatímco přední je řiditelné. Nepřipoutaný řidič je usazen na sedadle uprostřed vozidla a směr a rychlost jízdy koriguje natáčením předního kola v koordinaci s letem draka.



Kitebugging má zajímavou historii. Byl vynalezen v Číně někdy kolem 13. století a pro západní svět ji objevil George Pocock v roce 1827. Kitebuginy se staly dostupné na americkém a britském trhu až v sedumdesátých letech minulého století. O současnou popularitu moderního buggykitingu se z velké části zasloužil Peter Lynn, který na počátku osmdesátých let navrhl a sestrojil pevnou, lehkou a především cenově dostupnou buginu.

Pokud jste v této oblasti nováčci, dopopručujeme začít s relativně malým drakem při mírnějším větru, zkuste např. 2 -3  metry velkého draka a sílu větru dva až tři. Podle toho, jak se budou zlepšovat vaše dovednosti, zkoušejte postupně většího draka  nebo jízdu za silnějšího větru.



Jezdit můžete prakticky všude - na trávě, písku, ledu nebo asfaltu. Vyrábějí se buginy s nejrůznějšími naprávami, krátkými, dlouhými nebo speciálně odpruženými pro terénní jízdu. Nejvyšší dosažená rychlost se pohybuje kolem 110 km/h. Z tohoto důvodu se řidičům doporučuje nosit ochranný oblek, včetně helmy. Pokud vás rekordy v tomto sportu zajímají, přečtěte si článek, který je na ně speciálně zaměřený.

Extrémnější varianta tohoto sportu je buggy jumping.



Zde je samozřejmě nezbytné, aby byl řidič přikurtován a dokázal ukočírovat opravdu velkého draka. Drak musí nabrat výšku, aby mohl i s buginnou vzlétnout až do výšky několika desítek stop. Opravdu zkušení řidiči provádí ve vzduchu i letecké triky, např. otočky o tři sta šesesát i více stupňů, kyvadlové houpačky a převrácená přistání.

Buggykiting může být klasifikován jako extrémní sport. Vítr je jediným a často velice nepředvídatelným zdrojem energie. Respekt k větru a opatrnost jsou dvě vlastnosti, které by neměly chybět jak začínajícímu, tak zkušenému řidiči.