Protéká 700 mil východně přes Tibetskou náhorní plošinu. Tsangpo (v čínštině Yarlug) odvodňuje severní svahy Himalájí, aby se pak vrhla do propasti. Vtéká mezi dva monumentální více než 23 000 stop vysoké vrcholy, Namcha Barwa a Gyala Pelri, než odbočí  prudce vpravo a vnoří se do jižního koridoru plného téměř svislých skalních stěn, případně do džunglovitých plání Indie jako je Brahmaputra. Při pádu z plošiny ztrácí řeka 9000 stop ve 150 mílích.  



Scott Lundgren a jeho šest kolegů se v únoru 2002 vrhli na kajacích mezi ohromné balvany této ohlušující, divoké vody.

Tsangpo právě překonala období tání po vydatné zimě. Přesto kajakáři ihned vycítili sílu obrovské a obávané vody, o jaké se jim ani nesnilo. 15 000 metrů krychlových za vteřinu, v některých úsecích spád 100 až 200 stop za míli.

Čtrnáct dní po startu, ve kterých sedm kajakářů odolávalo a záhy překonalo nekonečné přívaly Rainbow Falls, vstoupili do historie.

Extrémní kajakáři vyvinuli nové techniky pro kontrolu svého sestupu přes velké vodopády. Čluny postrčí rovnou vpřed, rozloží plochu a nahnou loď čumákem dopředu, čímž sníží plochu povrchu a změkčí tak dopad. Někteří dokonce připevňují k zadní části lodi ploutve, aby šla kolmo dolů jako šipka. Kajakáři říkají, že k nejčastějším škodám patří zlomená příď.



Odolnější zařízení přinášejí do oblasti extrémního sportu pokroky. Křehké laminátové kajaky byly nahrazeny silnějšími, lisovanými plastovými loděmi, které zvládnou ztlumit velké pády. Na rozdíl od svých předchůdců doutníkového tvaru, mají novější kajaky svou plochostí blíže k surfingu. Současní jezdci přeskakují z hřebenů vln a odráží se od skal. Tento kajakářský pohyb se nazývá „boof“.

Všechno je možné. Na videu níže uvidíte extrémně děsivou jízdu. Ukazuje příběh Douga Gordona, který se na začátku roku při sjezdu Tsangpo na kajaku zabil.