Slavný průkopník ledového lezení musel díky nemoci skončit s akivním horolezectvím. Říká ale, že ho miloval natolik, že mu přináší radost jen to, že může své zkušenosti předávat dál.

„Lezení nabízí takový druh zkušeností, který je těžké získat v současné společnosti. Je natolik deformovaná videohrami a realitou, kterou podsouvá televize, že je existuje témeř nezávisle na přírodním světě a skutečných výzvách, které tento svět vytváří.“ Jeff Lowe



Pokud jste kdy slyšeli o ledovém lezení, jistě znáte i jeho jméno. Jeff Lowe, narozen v Utahu, uměl jezdit na lyžích už ve svých čtyřech letech, zatímco v šesti doprovázel svého otce na jeho horolezeckých výpravách v Tetonu. V šedesátých letech zdolal nejvyšší hory. A nenazýval to sportem, ani ničím podobným. Jim Donini, jeho horolezecký partner, uvedl: „Byl velice všestranný, dělal všechno, co dělat šlo.Tehdy se to nenazývalo nijak speciálně, bylo to prostě jen lezení.“

Stál na himalájských vrcholech i na nejvyšších a nejnáročnějších horách Alp. V roce 1978 vyšplhal sám na zmrzlý Bridalveilský vodopád a navěky se tím zapsal do historie. O čtyři roky dříve vyšplhali Lowe a jeho kamarád Mike Weis jako úplně první horolezci na čtyřicetimetrový ledový sloup. V roce 1978 to provedl Lowe sám a ve vývoji ledového lezení si tak zajistil téměř mytické postavení.

Od začátku to byl horolezecký purista. Veřil v rychlé, lehké lezení – jeden, dva, možná tři horolezci, kteří si vše, co potřebují, nesou sami na zádech. Žádná jistící lana, žádné budování táborů, žádný kyslík, nejnáročnější technické trasy, ty, na které si jen zřídkakdy někdo troufl, vylezl s použitím jednoho nebo dvou lan.

„Nejsem nějak extra velký adrenalinový závislák,“ říká Lowe. „Myslím si, že pokud jím člověk je, znamená to, že se mu věci vymkly kontrole. Snažím se tomu vyhnout. Nesnáším velké dávky adrenalinu. Znamená to, že nemáte dostatečné rezervy. Myslím, že to je důvod, proč jsem se po čtyřiceti letech hard core lezení nezabil. Vím, že existuje hodně lidí, kteří si myslí, že adrenalin je velkou součástí toho všeho. Pro mě to znamenalo hledání toho, co všechno můžu dělat bezpěčně.“

Místo adrenalinu protěžoval Lowe lezeckou estetiku – nádheru a samotu okolí, fyzické a psychické problémy technického lezení a sebereflexi.

Jeho pokus zdolat North Ridge v Pákistánu, který má 7145 m, je považován za jeden z nejlepších pokusů všech dob. Jim McCarthy ho nazývá „zdaleka nejkvalitnějším selháním amerického horolezectví“.

Lowe spolu se svým týmem, který tvoří Jim Donini, Michael Kennedy a bratranec George Lowe, strávil dvacet šest dní na hoře usídlen 122 metrů pod vrcholem, posledním výškovým bodem, který ještě držel. Donini uvádí jako hlavní důvody pro sestup úbytek zásob paliva, špatné počasí a Loweovu nemoc. Přes četné pokusy se zdá, že Norht Ridge z Latoku I ještě nikdy nebyl tak blízko zdolání.

Lowe nashromáždil více než tisíc prvovýstupů, které zahrnují mnoho vrcholů v Alpách, Dolomitech, Himalájích, Andách, Kaskádovém pohoří a Skalnatých horách, včetně výstupu na dnes slavný Moonlight Buttress v Zionském národním parku, na který vylezl spolu s Mikem Weisem.

Jeho občasný lezecký partner Jim Donini, bývalý prezident AAC (American Alpine Club) a výborný alpinista, uznává Loweův přínos pro evropské ledové techniky. Přišel s novou představou o tom, co je a není možné. Takovými prvovýstupy, jaké přestavuje Bridalveilský vodopád v Coloradu nebo Keystone Greensteps na Alijašce, zanechal Lowe ledovému lezení nevyčíslitelné dědictví.

Během konce devadeátých let, když se Zimní X-Games konaly stále v Big Bear v Kalifornii, měli organizátoři za úkol inovovat strukturu ledového lezení pro soutěže. Teploty v té oblasti byly ale příliš vysoké na to, aby se daly vytvořit zmrzlé vodopády. Po několika dnech diskuzí přišel Lowe s myšlenkou chlazené samostatně stojící holografické ledové věže.

Tuto věž nyní odkoupil Ogdenský horolezecký park, nezisková organizace spojovaná s Lowem, kde bude brzy fungovat a poskytovat spolehlivý a snadný přístup k ledovému lezení dalším horolezcům.

V devadesátých letech se u Lowea vyvinula mnohočetná sytémová atrofie, neurodegenerativní onemocnění podobné roztroušené skleróze. V roce 2004 se ve věku padesáti tří let musel úplně rozloučit s aktivním horolezectvím.

„Je to poetická nespravedlnost,“ říká Lowe. „Trochu poťouchlá. Neptám se: Proč zrovna já? Ptám se: Pročpak ne zrovna já… Mnoho lidí má horší zdravotní postižení než já.“



Není to pro něj v žádném případě signál pro konec života – změnil směr a pokračuje v účasti na proměně Ogdenského horolezeckého parku. Jeho cílem je park podporovat a rozšiřovat, rád by tak rozvíjel jeho horolezecký potenciál.

„Měl jsem rád lezení tolik, že mi dělá radost ho jenom předávat dál,“ říká tento obdivuhodný muž.